Přes svůj krásný plán, nakoupit letos všechny vánoční dárky na internetu, jedu právě z Ikey a říkám si to stejné, co každý rok: letos naposled!
Já chápu, že ti za pokladnou jsou frustrovaní, unavení, mají málo peněz za fakticky votravnou práci, lidi je točí, jenže taky znám jiná zaměstnání, mnohem horší a za ubožejší výplatu. I já dělal horší práce za směšný peníze, ale byl jsem aspoň rád, že práci mám. A k zákazníkům jsem byl příjemný, copak oni mohli za to, že „musím“ smažit burgery za 50 kaček na hodinu?
No, každopádně letos jsem byl v nevirtuálním světě pro něco pod stromeček poprvé a určitě naposledy, v obchodě už mě nikdo neuvidí. Je zvláštní, že si lidi pořád stěžují, že není práce, ale když ji mají, jsou ještě otrávenější. Kam přijdu, tam vidím zpruzené obličeje, něco jako „no jasně, další otravnej blbeček, co mě přišel vytočit a ani neví, kam se dává karta. Já to snad budu muset ještě udělat za něho, no to je vrchol. Kdy si konečně někdo všimne, že tady trpím jako zvíře a dá mi konečně padáka!“ Zlatý, šťastný a veselý, e-shopy.